Ve střední Evropě patří Česko k zemím, kde stát vezme lidem a firmám nejvíce z jejich příjmů, naopak z útrat si bere nejméně. Polák zaplatí státu 34 korun z každé vydělané stokoruny: 22 korun z příjmu a 12 z toho co utratí. Čech nebo Moravan přispěje státu 39 korunami: 28 z výdělku a jedenácti z útraty. Pro ekonomiku a motivaci lidí pracovat jsou přitom výrazně prospěšnější daně nepřímé - tedy to, co lidé zaplatí státu z nákupu než z výdělků.

Obavy ze zdražování
Kolodějská dohoda ze začátku února původně slibovala nástup zdravého trendu: více zdanit útraty a méně příjmy. Politická vyjednávání ji nakonec otupila, takže posun od přímých k nepřímým daním bude mírněji. Poslanci včera projednali ve druhém čtení zákon o dani z přidané hodnoty a potvrdili dohodu z minulého týdne, že do vyšší sazby DPH se nakonec nepřesune vodné a stočné, vstupenky na kulturní akce a pravděpodobně ani časopisy. Ubytování v hotelech by pak mělo být zařazeno do vyšší sazby až o od ledna.
Opoziční i vládní poslanci však předložili mnoho dalších pozměňovacích návrhů, o nichž bude sněmovna hlasovat v závěru příštího týdne. Základní sazba DPH má od května klesnout ze současných 22 na 19 procent. Snížená zůstává na pěti procentech, řada zboží se však přesouvá do vyšší.
Zdražení, a tedy vzestup nepřímých daní, tak bude mírnější. Letos získá vláda oproti původním předpokladům o čtyři miliardy korun méně, příští rok jí bude chybět zhruba šest miliard korun. Koaliční politici však stále trvají na snížení přímých daní. Tedy, že uleví rodinám s dětmi daňovými bonusy a společným zdaněním manželů, firmám pak rychlejšími odpisy a odpočty na investice do vědy a vzdělání.
Chybějící peníze, které vláda chtěla původně získat z dražší vody a kultury, buď ušetří v rozpočtu jinde, nebo se více zadluží. O tom, kde peníze vzít bude jednat koaliční rada příští týden.

Útraty versus prosperita
Ve všech vyspělých zemích se vlády snaží vybírat čím dál více na útratách a méně danit zisky a práci. I Česko se zvolna přibližuje. Navzdory tomu, že sociální demokraté mají v programu pravý opak. "Nízká daň ze spotřeby je politicky líbivou, krátkozrakou strategií pro chvíli. Každý, kdo má zájem na dlouhodobé prosperitě a vzestupu životní úrovně, bude prosazovat, aby se stále méně vybíralo na daních z příjmů a ze zisků a více za útraty. Čím více se na celkových daních bude podílet daň z přidané hodnoty, tím to ekonomice více prospěje," říká profesor Jan Švejnar, ředitel Davidsonova institutu na Michiganské univerzitě v USA.
I ministr financí Bohuslav Sobotka už v poslední době zastává názor, že stát musí snižovat přímé daně, a pokud chce do státní pokladny vybírat alespoň tolik peněz, jako nyní, musí je postupně nahrazovat nepřímými daněmi.
"Nepřímé daně jsou prospěšnější z řady důvodů. Jednak podporují aktivitu. Stát netrestá lidi a firmy za to, že si dokázali vydělat," říká ekonom Ondřej Schneider z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Člověk si nemůže rozhodnout, kolik státu zaplatí z příjmu svým životní stylem a tím, co nakupuje, se naopak svobodně rozhoduje, kolik státu zaplatí na DPH či spotřební dani.
Daň za zboží a služby se také výrazně lépe vybírá a zužuje tak prostor pro šedou ekonomiku. Studie ekonomů z univerzity v Linci upozorňuje, že země, kde se méně daní práce a více útraty, mají výrazně menší problémy se šedou ekonomikou.
Pohled na daně, které plnily českou státní pokladnu v posledních letech, ukazují, že země šla zcela opačným směrem, než prospívá vzestupu životní úrovně. Ještě v roce 1995 plnily daně ze spotřeby státní pokladnu ze 31 procent, v roce 2002 už z pouhých 27.

Jak se daní spotřeba