Vláda už ví, že pokud nedokáže ušetřit, bude letos schodek rozpočtu o deset miliard vyšší, než jí povolili poslanci. 125 namísto 115 miliard.
Ministr financí Bohuslav Sobotka přitom stále tvrdí, že poslanci narýsovanou hranici dluhů dokáže dodržet, aniž by musel komukoliv z ministrů sebrat peníze. Jak to dokáže? Odsune část ztrát konsolidační agentury na další roky. Není to žádná avantgardní myšlenka: stejným stylem opticky vylepšovali státní účty všichni jeho předchůdci.
Když pak na kontrolu do Prahy dorazili experti Eurostatu, zjistili, že skutečný schodek veřejných financí byl loni 328,5 miliardy korun, nikoliv 133 miliard, jak tvrdí ministerstvo. Bruselští úředníci k dluhům totiž nekompromisně připočetli všechny ztráty, které se skrývají mimo rozpočet. Například v České konsolidační agentuře, České exportní bance či pojišťovně, jež jménem státu ručí za půjčky vývozcům, na železnici.
Přes několik pokusů zprůhlednit státní účty, které se odehrály v minulých letech, zůstávají stále neprůhlednou houští, kde je velmi snadné v okamžiku papírově ušetřit miliardy.
Eurostat tak tvrdí, že státní dluhy jsou ve skutečnosti o 463 miliard vyšší než kolik přiznává vláda, tedy nikoliv 493,2 miliardy, ale 956,2 miliardy korun. "Bylo by jistě průhlednější, kdyby se ty ztráty prostě přiznaly a promítly do rozpočtu. Tím by se státní finance vyčistily a lépe by se v nich orientovalo. Všechny polistopadové vlády navíc poskytly v minulosti řadu záruk, u kterých bylo jasné, že je s největší pravděpodobností bude za dlužníka muset zaplatit stát. Třeba u Českých drah se dá říct, že záruka se v podstatě rovná dotace," říká Jan Mládek (ČSSD), místopředseda rozpočtového výboru a bývalý náměstek ministra financí.
Člověk, který státu platí daně, tak nemá kontrolu nad tím, jak politici s jeho penězi hospodaří. "Přibývá rozpočtových přesunů a dotací. Není možné vysledovat proč," napsal v poslední hodnotící zprávě Mezinárodní měnový fond.
Neprůhledný je i samotný státní rozpočet. Téměř jeho čtvrtina, 225 miliard korun, se skrývá v kapitole Všeobecná pokladní správa. Z těchto peněz se platí nejrůznější dotace firmám či sportovním klubům.
I sami ministři přitom často mimoděk, když potřebují někomu přidat peníze, upozorní, že v rozpočtu jsou rezervy. "Vidím, že na podpoře stavebního spoření zbudou letos dvě až tři miliardy korun," tvrdil ministr práce Zdeněk Škromach, když prosazoval, aby státní zaměstnanci dostali polovinu třináctého platu.
Odhalení Eurostatu o dluzích dvakrát vyšších než vláda přiznává, přišlo právě ve chvíli, kdy se koalice dohaduje o boji proti šedé ekonomice: majetkových přiznáních, registračních pokladnách a omezení plateb v hotovosti. Jinými slovy, snaží se posílit státní kontrolu nad rodinnými a firemními financemi a dohlédnout, zda účetními triky neunikají daním. "Když lidé nemají přehled o tom, jak politici využívají peníze, ochota platit daně klesá a šedá ekonomika bují," říká ekonom Filip Palda z École National d'Administration Publique v kanadském Montrealu.
Kreativní účetnictví není českou specialitou. Proslula jím hlavně Itálie. Vláda Silvia Berlusconiho tak například převedla podíly ve státních firmách za 16 miliard eur (528 miliard korun) na banku, kterou vlastní stát. Berlusconi si tuto sumu připsal do rozpočtu, firmy jsou nadále státní a Itálie se na rozdíl od Francie a Německa vyhnula kritice za porušení pravidel.

Jak roustou státní dluhy v Česku