Jihoafrický spisovatel John Maxwell Coetzee nepatří k velkým literárním experimentátorům. Sází především na poctivé vypravěčství. A to mu v rozmezí šestnácti let vyneslo dvě velmi prestižní Bookerovy ceny. Jejich lesk však včera zastínilo ocenění z nejvyšších: Nobelova cena za literaturu.
"Bylo to pro mne naprosté překvapení. Ani jsem nevěděl, že vyhlášení má přijít tak brzy," uvedl včera pro agenturu Reuters čerstvý laureát. Švédští akademici totiž oznámili své rozhodnutí dříve, než bylo v minulosti obvyklé. Z toho lze usuzovat, že se na jménu letošního laureáta snadno shodli.
"Přesvědčili jsme se o tom, že jeho práce je skutečně výjimečným příspěvkem světové literatuře. Nemám na mysli ani tak počet románů, jako jejich rozmanitost a vysokou úroveň," citoval sekretáře švédské akademie Horaceho Engdahla britský list The Guardian.
Třiašedesátiletý Coetzee akademiky zaujal také přesnými dialogy a vypointovanou kompozicí románů. Jeho hrdinové se v nich často vyrovnávají s následky politiky bývalého apartheidu. Nebezpečí útlaku státní moci však spisovatel spatřuje i za hranicemi Jihoafrické republiky.
"Je také bezohledným kritikem přílišného racionalismu a povrchního moralizování západní společnosti," dodává Horace Engdahl.
John Maxwell Coetzee, rodák z Kapského Města, pochází z rodiny anglicko-německých přistěhovalců. Svůj literární debut učinil v roce 1974. Mezinárodní věhlas mu přinesl o šest let později román Waiting for the Barbarians. (Čekání na barbary, česky vydalo nakladatelství Apsida, Praha 2002).
Vypravěč, stárnoucí soudce, se uchýlí do příhraničního městečka. Ve svém domě je nucen hostit důstojníka, který s ostatními vojáky krutě potírá domnělou vzpouru barbarů proti impériu. Soudce přihlíží zatýkání a mučení nevinných.
Po odchodu nechtěného nájemce se začne starat o zraněnou barbarku, která při mučení téměř přišla o zrak. Přestože k ní pocítí velkou náklonnost, uvědomuje si nepřekonatelnou propast. "Svým způsobem se chovám jako milenec (...), ale mohl bych ji zrovna tak přivázat k židli a tlouct ji, a mé jednání by nebylo o nic méně intimní."
Skutečným bestsellerem, který jihoafrickému spisovateli vynesl i první Bookerovu cenu, se v roce 1983 stal román Life and Time of Michael K. (Život a doba Michaela K.)
"Coetzee mě zaujal zejména obrovským smyslem pro detail. Ale současně i vystižením tíživé atmosféry v zemi s totalitními praktikami, a to stylem, v němž překvapivě rezonují spisovatelské tradice evropské literatury," uvádí překladatel Pavel Dominik, který román v roce 1988 převedl do češtiny.
"Najednou jako by se před námi vynořily popisované jihoafrické končiny v nevídaném, tak přesně a plasticky dosud nezachyceném světle," dodává překladatel, který doufá, že Nobelova cena vzbudí opět zájem čtenářů a titul se dočká reedice.
Jihoafrický autor se postaral o premiéru, když v roce 1999 obdržel jako vůbec první autor podruhé Bookerovu cenu. Tehdy za román Disgrace (Hanebnost). Český překlad vyšel jen o tři roky později v nakladatelství Volvox Globator.
John Maxwell Coetzee, který do loňského roku působil jako profesor anglické literatury na univerzitě v Kapském Městě, pracuje také jako překladatel a esejista. Letos vydal titul Elizabeth Costello: Eight Lessons, ve kterém spojuje beletrii se svými již dříve publikovanými eseji.
"Je to v každém ohledu velký dědic Kafky, ať už se soustřeďuje na Jižní Afriku nebo na místa bez konkrétního vymezení," uvedl včera podle ČTK v první reakci na udělení Nobelovy ceny vedoucí fakulty anglistiky na kapské univerzitě Stephen Watson.
Přestože se všichni znalci literatury shodují v tom, že Coetzee získal cenu (a s ní i šek na 10 miliónů švédských korun) po zásluze, objevují se i hlasy, podle kterých švédští akademici Jihoafričana upřednostnili před syrským básníkem Ali Ahmanem Saidem. Jeho volba by totiž mohla vyznít jako protest proti americké invazi do Iráku.