Evropanům je neustále připomínáno vše, co je v nepořádku s Amerikou. Snad by ale Evropané měli postup obrátit: co je podle Američanů v nepořádku s Evropou?
Američané ji vnímají především jako kontinent, jenž vlastní vinou stagnuje - a mají pro to dobré důvody. Hospodářský růst v EU se v roce 2003 pohyboval kolem nuly.
Několik zemí, nenápadněji Německo a Francii, svazují nepružné trhy práce a regulace, jež potlačují dynamiku. Nesmírně vychvalovaná Lisabonská deklarace EU, jež před časem provolala, že se Evropa do roku 2010 stane konkurenčně nejschopnějším regionem na světě, připadá Američanům směšná - to americké přírůstky produktivity posunují laťku čím dál výš.
Amerika Evropu vnímá jako příliš do sebe zahleděnou, někdy až nebezpečně. Co je horší, informovaní Američané vidí, že se Evropou bezuzdně šíří antisemitismus a že jednou zemí za druhou vítězně táhnou xenofobní politické strany. Ani pokojná Skandinávie neunikla.
Evropa je naprosto neschopná řešit imigraci způsoby, které posilují dynamiku a pestrost, nikoliv nepřátelství a vyšší státní výdaje. To se jeví tím nepochopitelnější, že si Američané uvědomují, jak naléhavě Evropa vzhledem k velice nízké porodnosti imigranty potřebuje.


Tam venku džungle

Přístup Evropy k "lotrovským" státům a světovému terorismu dojem spokojené uzavřenosti ještě zesiluje. Američané se sice mohou různit v názoru, jaká politika měla být v Iráku uskutečněna, ale vědí, že jejich země nemůže utéct z pozice světového lídra zodpovědného za vývoj v Severní Koreji, na Středním východě, ve vztahu Pákistánu a Indie, na Tchaj-wanu... Tam venku je džungle, říkají Američané - ne každý problém a střet lze řešit prostřednictvím mírovými, vleklými jednáními, jimž EU dává přednost.
Německo a Francie byly proti použití vojenské síly vůči Saddámu Husajnovi, ale nenabízely jinou možnost, jak ho odstranit. Jak zněla evropská odpověď na problém Saddáma Husajna, ptal se senátor Joe Biden v diskusi na nedávném davoském fóru. Biden je člen Demokratické strany a ostrý kritik prezidenta Bushe. Řekl, že od francouzských i německých lídrů nedostal věrohodnou odpověď.


Evropa vojensky slábne

Nejsme připraveni silově řešit ani konflikty na vlastním kontinentě, povzdechl si polský prezident Aleksander Kwasniewski. Bosenští Muslimové vděčí za vysvobození z jatek Americe, nikoliv unii. Evropa ve srovnání s USA vydává na ozbrojené složky polovinu prostředků a její vojenská síla je desetinová, podotkl předseda Evropského parlamentu Pat Cox.
V očích Američanů Evropa nadále rychle vojensky slábne, neboť ztrácí přední pozici ve vědě. V posledním čtvrtstoletí tvořili Američané dvě třetiny nositelů Nobelovy ceny ve vědeckých oborech a mnozí další vedou nebo vedli výzkum na amerických univerzitách.

Mozky míří za moře

Podle časopisu Time v USA pracuje 400 tisíc výzkumníků z Evropy. Nedostatečné financování, byrokracie komplikovaná tak, že problematický je i nákup použitého počítače, hierarchie, jež brzdí radost z poznávání a tvořivosti: to jsou překážky, jimž čelí evropští vědci a jež se staly popudem k odlivu mozků.
Cenové regulace a další neuvážené prvky evropské politiky přispívají k faktu, že v celosvětovém měřítku je 60 procent nových léků vyvinuto v USA, zatímco před deseti lety to bylo jen 40 procent.


Zajímavá je dnes Indie

Kvůli této neplodnosti a netečnosti je Evropa pro Američany čím dál méně zajímavá. Zaměřují pohled jinam, na Čínu (1,3 miliardy obyvatel a roční růst hospodářství o osm až deset procent) a Indii (1,1 miliardy a šestiprocentní růst).
Indie má jedny z nejlepších inženýrů, techniků v oblasti informatiky a zdravotnických odborníků. Zřejmě tam žije nejpočetnější střední vrstva na světě. Zavádí nové patentové právo, a tak se stane stejným magnetem pro farmaceutický průmysl, jakým už je pro informační technologie. Oproti Evropě a USA totiž zajistí klinické testy nových léků za čtvrtinu ceny.
Zatímco Amerika, díky normální porodnosti a značnému přílivu imigrantů, určitou měrou svou populaci rozšiřuje, evropský podíl na zalidnění světa se blíží pouhým čtyřem procentům. A stále se ztenčuje, takže se zdá, že Evropa je odsouzena k stárnutí.
Ke změně americké orientace přispívají i demografické změny. Mezi přistěhovalci převládají Latinoameričané a Asiaté, proto USA pociťují slaběji evropské dědictví. Obdobně i domácí politika USA tíhne k jihu a západu země, k regionům, které hledí s nadějemi do Latinské Ameriky a do Asie, nikoliv do Evropy. Americké bezpečnostní zájmy v Evropě pochopitelně také omezil pád sovětského impéria.


Koho čeká pád?

Je tento pohled z americké perspektivy nespravedlivý? Možná. Není ale o nic nespravedlivější než to, jak je v evropských médiích zpodobňována Amerika. Ač jsou Američané vůči Evropě kritičtí, jsou také sebekritičtí, a to mnohem víc než většina Evropanů.
Jak o odlivu vědců do Ameriky napsal jistý evropský komentátor: Nejsmutnější je, že Evropané jsou stále přesvědčeni, že jejich společnost představuje prototyp civilizace a že USA směřují k pádu. Co když je to ve skutečnosti naopak?
Každý Evropan by se měl nad touto možností aspoň zamyslet, než se vrátí ke svému odporu vůči všemu americkému.


Docent politologie na Göteborské univerzitě ve Švédsku
(c) Project Syndicate