Žijeme v luxusní době. Stačí jen odporovat zlu,

Žijeme v luxusní době. Stačí jen odporovat zlu

Před týdnem jej zatím neznámí útočníci zbili za bílého dne na ulici. On sám to dává do souvislosti s články Respektu o řádění vyděračských gangů na Mostecku. "Gangsterská společnost se přirozeně objevuje všude, kde lidé cítí, že nevládne stát," říká šéfredaktor týdeníku Respekt Tomáš Němeček.

hn: Nad vaším případem si možná někdo řekne, jestli vůbec stojí za to zajímat se, co se kolem nás děje.
Samozřejmě to stojí za to. Jistě, můžeme toho všichni nechat a jít prodávat ředkvičky nebo pracovat do továrny na dynamit, třeba je to bezpečnější téma. Ale je to práce, vybrali jsme si ji. Ale jistě, taky jsem přemýšlel, jestli toho mám nechat.

hn: Proč jste se rozhodl toho nenechat?
Za prvé by to bylo bráno jako útěk. A potom - zlo by vyhrálo. A to je přece špatně.

hn: Dobře, to je pohled novináře. A co normální lidé - proč by do toho strkali nos? Z článkům, které se týkají třeba oné mostecké kauzy, je cítit apatie. Jako by se velká část místních s tím, že tam vládnou násilnické gangy, naučila žít.
Most působí skutečně demoralizujícím dojmem. Bojí se lidé na tom místě, bojí se novináři. Okresní policejní šéf působí nedůvěryhodně a nepřesvědčivě. Nicméně je třeba vidět i pozitiva. Když jsme o tom napsali, lidé si ty články v Mostě vylepovali na sloupy. Byli rádi, že někdo promluvil. A jedním z vedlejších efektů je, že se tam následně otočila pozornost všech médií. Takže místní šéf policie Václav Jakubík má vážný problém. Musí ministrovi vnitra vysvětlovat, co tam vlastně dopustil. Takže má smysl se zajímat. Ostatně, i v Mostě se našlo pár svědků, kteří byli ochotni mluvit. A přitom se jim staly mnohem strašnější věci než mě, když je třeba zbili palicemi.

hn: Myslíte, že lidé, co se dívají stranou, jsou vedeni jen strachem nebo třeba i pohodlností?
Strach se nedá nikomu vyčítat. Detailní příklad je moje sousedská komunita, která při tom napadení zareagovala skvěle. Každý dělal, co uměl a na co stačil. Třeba i tím, že vykouknul z okna a zapamatoval si jejich tváře, soused s fotografickou pamětí, který přispěl k těm portrétům. Dáma bydlící v přízemí zavolala záchranku, která díky tomu přijela hned. A i to pomáhá.

Jsem chorobný optimista

hn: Nevypovídá příběh Mostu hodně i o tom, kam dospěla tahle společnost? Provinční město, ovládané skupinou lidí, kteří mají - když to řeknu zjednodušeně - předlistopadové manýry. Mají peníze, známosti, moc. A jsou přesvědčeni, že si mohou dovolit vše.
Já jsem chorobný optimista. Ještě před pár lety na Slovensku každé větší město terorizovali vyděrači, kteří vypalovali podniky. Až přišla vláda, které to opravdu začalo vadit. Do vedení policie se dostali lidé, kteří po těch zločincích šli, a výsledek se dostavil. Vyděračské bandy jsou přinejmenším zatlačeny. Jinak gangsterská společnost se přirozeně objevuje všude, kde lidé cítí, že nevládne stát. A tak si spontánně vytvoří vlastní pravidla, právo silnějšího. Ale myslím, že takovéhle jádro násilností se snad našlo jen v oblasti Mostecka. Myslím, že to není zcela běžné.

hn: V každém městě máte nepsaného bosse. Možná se liší v metodách, jistě ne všude nasazují hned basebalové pálky. A všichni místní o těchto "vládcích" vědí, avšak ti, kteří zastupují stát, s tím nic nedělají. Je to tou vládou, jako dříve na Slovensku?
Taky. Je tu ne moc kompetentní ministr vnitra, který se zabývá tím, čím nemá, a ne tím, čím má. Ale není to jen o vládě. Někdy se zachovala skvěle. Myslím, že reakce politiků na kauzu Srba byla poměrně příkladná. Vystoupili v parlamentu, řekli, že se s tím nespokojí, a bylo to dotaženo k exemplárnímu trestu. V boji se zlem se zachovali dobře, byť by se dalo najít sto výhrad.
Ale vztáhnout to jen na vládu, to bychom to strašně zjednodušili. Je to i chyba radnic, kde třeba opoziční poslanci nejsou schopni se zlu nějak účinně vzpírat. A je to i chyba místních médií. Bojí se, nebo jim ta atmosféra vyhovuje. Říkám to s vědomím, že práce okresního novináře je mnohem těžší než naše. Protože oni tam musí žít.
Boj se zlem, to je práce pro drobné komunity, a každá má svou cenu.

hn: Podle toho, jak o Grossovi mluvíte, vás asi muselo mrzet, že před pár dny soud rozhodl, že se mu Respekt za jeden z článků má omluvit. Chyba v tom textu (Gross si netelefonoval s ženou podezřelou z kuplířství, jak tvrdil Respekt, ale s majitelkou domu, kde je nevěstinec, Libuší Barkovou, pozn. red.) přitom odvedla pozornost od závažné věci: Politici mají zvláštní kontakty.
No, ale vy jste to pochopili správně. Proto ten soud nepovažuji za prohru, spíš za remízu. Stanislav Gross nakonec byl přinucen svědčit o věcech, o kterých mluvit nechtěl. A veřejnost se dozvěděla třeba o existenci paní Barkové, o jeho pravidelných telefonátech s podnikatelem Babišem i o čem si volají. A Stanislav Gross musel ve své výpovědi připustit, že šel nestandardně zkontrolovat útvar pro odposlechy. A že jsme se museli omluvit? Noviny mají být precizní i v detailech. Měli jsme být stoprocentně přesní, 99 procent nestačí. Čili, dobře nám tak.

hn: Lidé ale zákulisí toho soudu neznají. Budou si pamatovat, že jste udělali chybu a museli se omluvit. A každý politik to proti vám i jiným médiím kdykoli využije. Jak moc vnímáte, že byla chyba, když jste nepracovali na sto procent?
Je to samozřejmě chyba. Otloukají nám o hlavu i chyby staré šest či osm let. Ale to se stává New York Times i Wall Street Journal. Musíme tu chybu prostě včas rozpoznat a co nejrychleji opravit. Ale měli bychom také připomínat kontext - jestli děláme chybu v jednom článku z dvaceti nebo je chyba v jednom ze sta. Ale tím nepopírám, že cítím, že v tomto konkrétním případě to bylo špatné rozhodnutí, měli jsme na tom článku dělat o týden déle.

Na politiky víc dotíráme

hn: Před chvílí jste řekl, že jste chorobný optimista. Co vás v tomhle stavu udržuje, když se už dlouho živíte prací, která z větší části referuje o špatných věcech, které se v téhle zemi dějí?
To, že to má přece smysl. Když jsme psali o finančním skandálu BCL a Baraka Alona v Komerční bance, byl to na začátku riskantní, tenký led. Ty informace byly hrozně kusé a riziko, že srazíme akcie Komerční banky, velké. Nakonec to ale vedlo k tomu, že padlo celé tehdejší vedení banky v čele s Janem Kollertem. Nebo když jsem psal o tom, že první náměstek někdejšího ministra Josefa Luxe Karel Burda přihrál svému bytovému družstvu nějaké pozemky a sám za to dostal byt. Burda nakonec rezignoval. Čili, když se po těch věcech jde, nějaký dopad mají. A politici pak nejsou zvoleni.

hn: Teď jste ale vyjmenoval případy, které jsou poměrně staré. Teď už zdaleka není běžné, aby politici za skandály odstupovali. Čím to, zvýšila se míra tolerance?
Já myslím, že ne. Spíš naopak, nároky veřejnosti se zvyšují. Lidem vadí to, co by jim před pár lety nevadilo. Ptají se, jak politici zbohatli ve své funkci. Ptají se: Odkud jste, pane Tlustý, vzal peníze na svoji vilu? A ptát se nepřestanou. Před pěti lety se nikdo neptal nebo nás takové otázky takto jasně nenapadaly.
Druhá věc je, že jsem si od Špidlovy vlády v tomto směru sliboval víc. Že bude vládou čistých rukou. A tou byla tak rok. Pak přišel zlom s nominací Jaroslava Tvrdíka do čela ČSA a bohužel, od té doby to jde dolů. A teď je na premiérovi, aby se vzepřel, nikdo mu v tom nepomůže.

hn: Když vezmeme průzkumy, většina z nich v různých variacích říká, že je většina lidí nespokojená. S životní úrovní, s politikou. Jsou nespokojení kvůli Vladimíru Špidlovi a jeho týmu?
To je strašně těžké, vláda je jen úzký výsek. Já nejsem přesvědčený, že ministři kradou. Ministrům v zásadě věřím, že jsou to slušní lidé a myslí to vcelku dobře. Až na pár výjimek, které se najdou v každém povolání. Ale z čeho se bere nespokojenost?

hn: Máte třeba v redakci pocit, že vás práce netěší tak jako před lety? Že byste třeba radši odletěl do Ameriky a psal do New York Times? Že života v tomto světě máte tak trochu po krk, jak dává najevo většina respondentů výzkumů?
Moje práce je teď v Respektu a těší mě každý den. Vůbec nejsem nespokojený. Co bych dělal v New York Times... (smích.)

hn: A když se nebavíte s kolegy v redakci, ale třeba se svými sousedy?
Těm hlavně musím rozeslat nějaký dopis, abych se jim omluvil za komplikace, které kvůli mě teď měli. Novináři, policisté... Sousedi jsou milí, je to paneláková komunita, docela pestře složená, jsou tam vysokoškolsky vzdělaní lidé, důchodci i dělníci, mám pocit, že to je ta svým způsobem sůl země. Reptají, ale nakonec jsou to oni, kdo platí daně a jdou k volbám. A táhnou zem do předu. Asi i nadávají, ale bez nich by to prostě nešlo. Tohle jsou těžké otázky. Proč jsou lidé nespokojení, to se ptám každý týden. Nevím.

hn: Ani my. Možná je to opravdu o penězích...
Já si ale skutečně myslím, že žijeme v luxusní době. Svoboda tisku nikdy nebyla taková jako dnes, děkuju za to každý den. No, a zároveň se snažím chápat své příbuzné ze severu Moravy, že to prostě nemají lehké, že těžko seženou práci, že to může být pro ně depresívní.

Soudy si to ulehčují

hn: Když jste se toho dotkl, jak svým příbuzným ze severu Moravy vysvětlujete, že je dobře, když byla zrušená zakázka na ostravskou dálnici D47, kterou tamní lidé potřebují. Nezajímá je víc samotná dálnice než to, že se měla stavět díky korupční zakázce?
Moji příbuzní jsou z Opavy... Ale vážně: Nedávno jsme měli v Ostravě debatu o korupci, kde byl náměstek hejtmana a další. A přišlo tam asi padesát lidí, což považuju za úspěch. Myslím, že korupce lidem vadí. Jen se to někdy projevuje pouze v tom remcání. Ale třeba už to, že se jdou pohádat na veřejnou debatu, je první krok, aby se něco začalo měnit.

hn: D47 byla takříkajíc krystalickým příkladem zmanipulované zakázky. Obviněn ale není nikdo. Čím to?
Nejsou důkazy, zřejmě.

hn: Myslíte, že je to jen o důkazech?
Trestní stíhání je samozřejmě důležitá věc. To zdůrazňuji jako čerstvě vystudovaný právník. Nicméně před tím to má spoustu dalších úrovní. Třeba veřejný odsudek je nemalá sankce, a politický odsudek je také důležitý.
Ministra zodpovědného za D47 do nové vlády nevzali. Nad Milošem Zemanem to od té doby "visí", poradce Kuča už se doufám ve vysoké politice neobjeví. A pamatovali jsme si i to, kdo nebyl pro dálnici, i když byli tehdy Mertlík s Rychetským v menšině a v té době to působilo donkichotsky. Nakonec to ale je tak, že Miloš Zeman prostě není Winston Churchill, jak by se sám rád viděl, ale je nejhorším premiérem, kterého jsme po listopadu měli. Takhle se na něj bude jednou dívat i historie.
Abych se vrátil na začátek: I stíhání je důležité, ale stejně tak je důležité, aby to těm lidem neprošlo v politice. A když bude dost důkazů, aby za to byl někdo i uvězněn, tak budu úplně saturovaný.

hn: V Americe nebo Německu, jak se v posledních měsících ukazuje, jim to takové potíže nečiní - najít důkazy o ekonomické kriminalitě a dotáhnout kauzy do konce. Co nám chybí?
Nevím, jestli je správné se srovnávat s nejvyspělejším kapitálovým trhem na světě, který má nejpřísnější a nejrenomovanější regulační orgán a stovky nezávislých mechanismů. Od dozorčích rad přes akcionářské žaloby. Avšak i v Americe to nějakou dobu trvalo.
Asi těžko srovnávat D47 a falšování účetnictví v Enronu. Ale srovnávejme Enron a bývalého šéfa plzeňské Škodovky Soudka. Soudek se obohacoval na úkor podniku, zvýhodňoval svoji firmu na úkor společnosti svěřené, a nebyl za to postižen, což nechápu. Protože právní audit, který tam byl proveden, byl velmi precizní. Nechápu třeba, proč se u nás víc nevyužívá žaloba podle obchodního zákoníku vůči členům představenstva o náhradu škody. Myslím, že Soudek měl do konce života splácet těch vypůjčených 300 miliónů. To, že soudce v tomto případě nerozuměl ekonomické kriminalitě jako jí rozuměl žalobce Augustin Hrbotický, je smutné.

hn: Jako čerstvě vystudovaný právník - myslíte, že české právo, jak tvrdívají soudci nebo žalobci, je tak nedokonalé, že třeba ekonomické kauzy nelze dotáhnout až k přesvědčivému verdiktu?
Právnické fakulty bohužel příliš nevedou své studenty k tomu, aby přemýšleli o smyslu zákonů. Bohužel vedou spíš k memorování. Nicméně si myslím, že když se někdo odvolává na nedokonalost zákona, je to výmluva. Spíš je to nedostatek vůle, invence, kreativity a chuti něco s tím udělat. Třeba plzeňský žalobce Hrbotický, bývalý šéf jednotky pro potírání ekonomické kriminality, je příkladem uvažujícího právníka, který dokáže nedostatky překonat. Protože se ptá hlavně po smyslu. Byla ta transakce výhodná pro firmu, nebo pro toho, kdo ji dělal? Kdo vydělal a jaké bylo riziko? Ti, co se odvolávají na špatné zákony, nemají vůli se takhle zeptat.

Tomáš Němeček
šéfredaktor týdeníku Respekt se narodil před jednatřiceti lety. Jeho kolegové a známí o něm říkají, že je až "nechutně poctivý".
Vystudoval dvě vysoké školy, žurnalistiku a práva. S novinařinou začínal v Mladém světě, v roce 1995 přestoupil do Respektu.
Psal zejména ekonomické analýzy a komentáře. Od loňského léta Respekt řídí. (ina)