Afriku ničí i systém dotací
Na jedné straně bohatý britský zemědělec, který dostává desetitisíce eur dotací na pěstování cukrové řepy, a na druhé mozambický vesničan s dvanáctihodinovou pracovní dobou a ročním příjmem 500 dolarů za cukrovou třtinu.
"Důvod, proč jeden je stále bohatší a druhému hrozí ztráta i toho mála, co má, je jediný," napsal britský deník Independent: "Režim obchodu s cukrem, provozovaný Evropskou unií."
Kdyby existoval žebříček odvětví obchodu, kde Afrika nejvíce trpí nespravedlivým systémem dotací a tarifů bohatých zemí, byl by cukr na jednom z předních míst.
Bariéry světového ochodu však patří k tématům, u nichž summit G8 téměř jistě skončí bez dohody. Přitom právě jejich zrušení, nikoli pouze oddlužení a zvýšení rozvojové pomoci, je nezbytně nutné pro ozdravění Afriky.
Dotace a chudoba souvisejí
Příběh dvou mužů z různých částí světa, který zveřejnil deník Independent, je výmluvný.
Britský farmář se jmenuje John Fellows. Ročně dostává několik set tisíc eur dotací na všechny zemědělské plodiny, které pěstuje na velkých farmách v Cambridgeshire a Lincolnshire. Díky systému minimálních garantovaných cen má zjištěnu i další výhodu - že cukr z jeho řepy bude odkoupen nejméně za třikrát vyšší cenu, než se vytvořila na světových trzích.
Každá domácnost v Evropské unii kvůli tomu zaplatí ročně na dotace u cukru 64 eur.
Malí afričtí pěstitelé pak nemohou s dotovaným zbožím ze zámoří soupeřit ani doma. Mozambik, kde žije druhý muž příběhu, Inacio Alabno, je na cukrové třtině závislá. Kvůli politice EU však ztrácí ročně kolem jedenácti miliónů dolarů - ekvivalent rozpočtu země na zemědělství a rozvoj venkova.
Případ s cukrem není ojedinělý. V Ghaně zase ničí místní pěstitele dotovaná americká rýže. Bavlna ze stejné země snížila exportní zisky západní Afriky v minulých letech ročně o 400 miliónů dolarů.
Úlevy nestačí
"Rozvojová pomoc a dluhové úlevy jsou důležité, ale pouze prostřednictvím obchodu se mohou Afričané stát soběstační," uvedla agentura AP.
Bohaté země - především EU, USA a Japonsko - utrácejí 350 miliard ročně na zemědělských dotacích a ochranářských opatřeních. "To je šestnáctkrát více, než dávají vyspělé země na pomoc Africe," říká se ve zprávě Komise pro Afriku, založené britským premiérem Tonym Blairem.
Levná americká bavlna, přemrštěné japonské daně na dováženou rýži a další bariéry znevýhodňují Afriku v jediných oblastech, kde má konkurenční výhodu - zemědělské produkty a textil. Jen subsaharská Afrika kvůli dotované zemědělské produkci ročně přichází o dvě miliardy dolarů.
Podíl Afriky na globálním obchodě se tak snížil z šesti procent v roce 1980 na pouhá dvě procenta v roce 2002.
Není pravděpodobné, že by nynější summit G8 ve Skotsku na této situaci něco změnil. I v rámci samotné Evropské unie panují neshody. Zatímco britský premiér Blair je pro odbourávání dotací, francouzský prezident Jacques Chirac klade odpor. Jeho země je totiž největším příjemcem dotací z evropského rozpočtu.
První reforma
Pravidla obchodu s cukrem se ale nakonec přesto změní. Archaický systém, který přetrval bez větších změn téměř čtyřicet let, se totiž pravděpodobně bude reformovat.
Návrh dalekosáhlých změn zveřejnila Evropská komise 22. června. Během dvou let chce snížit garantovanou cenu cukru o 39 procent a ještě radikálněji pak výkupní cenu cukrové řepy. Evropská výroba se tak má z nynějších 19 miliónů tun snížit během několika let o čtyři až šest miliónů.
Konečnou dohodu by měli politici podepsat v listopadu. (luc)
